1. bře, 2017

Hlášení o průběhu adaptace rozmazlených jedinců do drsného kolektivu

Jelikož je venku relativně krásně a do cárku k našim odvrženým klukům nesvítí slunce, zkusili jsme dát poprvé všechna jehňata k sobě. Všechny ovce je vzaly v pohodě, ale bráškové začli okamžitě bečet a nepřestali po celou dobu pobytu v ohradě. Asi jim bylo líto, že ostatní dvě mamči dávají potomkům napít, kdy chtějí. Jejich krkavčí máma Černohubka, která je dosud v cárku jen skopávala, začla v ohradě vyhazovat zadníma jak splašená kobyla, sotva se k ní přiblížili.

Zvláštní, že po této akci k maceše dorazila Lucka, která se o brášky nejvíc zajímala, a vrazila do ní dost drsně hlavou. Zatím jsem takovou agresi u našich oveček (tedy kromě Černohubky k potomkům) neviděla. Vyloženě to vypadalo jako: „To u nás dělat nebudeš“. Jehňata poslední hodinu už přímo řvala, tak jsme je po třech hodnách trápení vzali do kuchyně, nakrmili a uložili do cárku. Stulili se s k sobě a od té doby ani nemukli. Asi proto, abychom si jich nevšimli a neodnesli zas do ohrady. A zítra nanovo :-(.