22. bře, 2017

Jsme komplet!

Konečně jsme se dočkali! Poslední ovečka bez potomka už pomalu táhla vemeno po zemi a jehně pořád nikde. Včera ráno jsem konečně uslyšela z ovčína neznámé bečení. A byl tam! Mrňavý, hubený, ale náš 🙂! Den nervů, jestli se přicucne nebo ne. Představa, ža budeme zase „kojit“ mě plnila děsem, apatií a myšlenkou, že pokud začne polehávat a slábnout, jako dvě předchozí jehňata, zachraňovat tentokráte nebudu a dám přírodě volný průběh. Naštěstí to kluk s mámou vyřešili za mne. Máma drží a beránek struk našel - huráááá! A má tolik bašty, že se dostalo i na naše kominíky. Dostali tedy mlezivo až skoro po měsíci, ale zato pořádnou dávku!

Pro tento rok můžu uzavřít ovčí bilanci: 4 ovečky prvorodičky - šest jehňat - z toho pět beránků a jedna jehnička. Ta byla ale pravděpodobně počata jiným tátou, než našim.

Než k nám tato ovečka přišla, byli jsme upozorněni, že se asi zapletla s beranem z původního stáda. Takže náš beran vyřešil hrozící incest s případnou dcerou za nás. Došlo mu, že pokud bude mít samé kluky, necháme si ho. Máme velmi chytrá zvířata!