17. dub, 2017

Veselé Velikonoce!

Včera jsem se vzbudila, venku zima, ani slepicím se nechtělo z kurníku. Tak jsem si ulevila, že velikonoční náladu teda nemám. Máma se zasmála, a řekla: „Tak se mrkni z okna!“ Zrovna si u domu měřili sílu beránci. Na to, jak jsou pořád mrňaví, vydávají hlavami při střetu dost drsné rány. Hezké, ale spíš mi to připomněio, že musím fofrem nakrouhat řepu. A taky, že mi odešla na foťáku karta, takže je ani nemůžu vyfotit. Tak jsem šla pořád mírně skleslá do králíkárny. Táta přivez před týdnem krásnou černou samici. Prý nahoněnou a do týdne by měla mít králíky. Je fakt, že si předevčírem mírně škubala chlupy, tak jsem se šla za ní pokusit se zlepšit náladu. Chlupy nikde, jenom somrovala u dvířek. No jo, líp se prodává „nahoněná“, že. Kdo ví, co mu tam strýcové nakecali Na zahrádce samozřejmě nic neleze, taky komu by se chtělo vystrkovat lístky do tří stupňů, že.

Doma jsem situaci v králíkárně sdělila mámě. Za chvilku přišla a jakoby nic prohodila: „Ti králíci tam jsou, inženýrko zemědělská“, a bylo po blbé náladě. Letěla jsem tam (doslova, protože prostor před králíkárnou se opět změnil na bahenní ring), a ta potvůrka si hnízdo chlupů pečlivě zahrnula díky hrozícím mrazům senem. Kolik jich je v hnízdě netuším, jak vypadají taky ne. Patříme k těm  „králíkářům“ co se udrží a do hnízda samičce nelezou. Ale jak jsem viděla ty mírně se pohybující stébla, najednou mě popadla taková radost, že bylo okamžtě po pitomé náladě. 

To se mi tady prostě líbí. Člověk se za den mockrát naštve, občas něco bolí, ale pořád se je na co těšit a pak se stane taková maličkost a já si uvědomím, že přesně tady chci být! Ted si užiju týden těšení, než králíčci vylezou z hnízda a pak se budu týden těšit, zase, protože na prvního máje bychom měli mít kuřátka! Moc se na to těšení těším!

Užijte si velikonoce a nepodlehněte blbé náladě!!!