28. dub, 2017

Čas na povídání - O Zámčiskách

Sníh vystřídal déšť, mlha a vítr, venku se nedá nic dělat, samička opět zahrnula králičata do pyramidy z chlupů a sena, tak jsme si uvařili kafe a tlachali. Při povídání a poslouchání praskání dřeva v kamnech přišla řeč i na místní pověsti.

Uf, je to jak od Boženy Němcové, ale pocity asi nezáleží ani tak na historické době, ale na prostředí a náplni práce. A ty teď máme opravdu jako na venkově v 19. století. Tady je tedy jedna pověst. Kousek od domu je místo, které se jmenuje Na Zámčiskách. Najdete ho i ńa mapě. Když v těchto místech dupnete do země, někdy uslyšíte dutý zvuk, jako byste stáli nad jeskyní. Kdysi dávno tady totiž stával zámek. Zámecký pán byl zlý a zabil svou manželku. Ta ho před smrtí proklela. Po vraždě se zámecký pán i s celým zámkem propadl do země, kde je neporušený (tedy ten zámek) dodnes. Nevím, jestli se dá zámek znovu ze země vyvolat, ale je fakt, že u další pověsti o škaredkách se mi zježily chlupy. Co udělá s člověkem počasí a správná atmosféra :-)