4. úno, 2018

Jaro se blíží

Aspoň v našem ovčínku už propuklo naplno. Holkám přišel asi hodně velký, tak ho během jednoho měsíce zaplnily devíti jehňaty. A je to nádherný pohled! Jen se mi je ještě nepodařilo vyfotit všechny dohromady. Pokud na jednu ovci statisticky připadá 1,8 jehněte, bojím se domyslet, jakým fofrem se budou množit naši králíci, až jimi konečně obsadíme králíkárny.

Zatím jsem se vrhla na reprodukci rostlinnou. I objednali jsme skleník, protože náš fóliák se druhou sezónu doslova rozsypal. Protože skleníček je to polykarbonátový a těžký, a výrobce sliboval dovoz až na místo, těšila se na dovoz „až do domu“. Pro jistotu jsem si domluvila sraz s řidičem v Poličné. Přijel mladý šofér plný sebevědomí. To ho opustilo u první zatáčky pod lesem. Auto se prostě nevyhrabalo ani tam. Tak jsme za ostrého severáku přeložili konstrukci do naší věrné Oktávky, polykarbonátové pásy stočené do roury velikosti plynovodu Zdeněk přivázal na střechu a jelo se. Fakt nechápu, proč někoho vyděsí 15 cm sněhu na cestě :-)

Doma jsem se hned chystala zasít aspoň jahody. Koupila jsem sáček převislých a už si říkala, koho všeho podělím. Dost mi ztuhly rysy po otevření sáčku. Uvnitř bylo celkem devět semínek jahod!!! Jedno semínko tedy vyšlo na 2,50. Kdo znáte rozměry jahodových semínek, nebudete se divit, že jsem sela s pomocí pinzety a lupy. A teď si vychutnávám čekání, zda vyklíčí či nevyklíčí. A je to adrenalin hodný bungee jumpingu. Tedy spíš při této atrakci jsem byla klidná více.

Ale jak píše Miroslav Macek v knížce Saturnin se vrací: „Nenarodil jsem se proto, abych byl normální, ale abych byl šťastný!“ Stačí jen přijít na to, co nás šťastnými může učinit. Pro někoho to může být překvapivě čekání na to, zda vyklíčí devět prťavých semínek...