19. říj, 2018

Ideálního medvěda si představuji takto

Mám ho doma ve spíži. Kdysi jsem si tuto konzervu koupila v Helsinkách a dodnes jsme neměli odvahu ji ochutnat. 
Proč mám tak sadistické myšlenky? V pohodě jsem dopsala minulý článek, nechala si otevřené okno kdyby se náhodou potuloval okolo ovčínka, abych ho slyšela, a uléhala ke knížce s provinilým pocitem, že jsem hysterická. Před půl dvanáctou jsem zaslechla nějaké dunění a otráveně si řekla, že to je asi hřmění a mi zmokne venku dřevo. Ale byla to kopýtka. Bez jediného beknutí, se stádečko prohánělo v ovčíně. Tak fofrem za Zdeňkem, aby mě když tak vyléčil z paranoi. Nevyléčil a už jsme letěli do auta. Sedli do něj, petardy nachystané. U ovčína opravdu  pózoval medvěd na zadních jak u barpultu. Otevřel si totiž horní dvířka a přes spodní šmátral dovnitř. Petardy zabraly, medvěd opět odkráčel do lesa. Ještě jsem byla v klidu, myslela jsem si, že přece ovce utečou dozadu a dovnitř nestihnul vlézt. Taky jsme tam dorazili opravdu rychle.
Zase omyl. Naše Supermamča měla protržené hrdlo, další ovečce tekla z čumáčku krev a dva beránci přes dvířka stihli vyskočit ven.

A rozjelo se noční rodeo. Volat sousedům, ti tu byli do 15 minut. Hlásili, že beránka viděli kousek v lese. No jo, ale běžte do lesa, v noci, směrem, kam právě odkráčel naštvaný medvěd! Dala jsem to asi tak dva metry pod stromy a to se ještě držela za Tomášem. Pak prohlásila, že nikam nejdu a mám pocit, že Tomáš to uvítal taky.
Beránky jsem už v duchu pochovala, Supermamča sice stála, ale bylo jasné, že dlouho to nevydrží. Takže nám nezbylo nic jiného, než zůstat v autě a čekat, jestli se ten ... (dosaďte si jakékoliv libovolné sprosté slovo, napadly mě všechny) nevrátí. Nevrátil, ale jelikož si žádnou ovci neodnesl a nenažral se, pro jistotu jsme strávili v nastartovaném rozsvíceném autě před ovčínem celou další noc. 

Následující kolečko návštěv se dalo vydržet, protože ten den zrovna dovezli na Oznici klec na medvěda, takže všichni běželi tam. Na Zdeňka si tentokráte našla čas jen TV Nova. Dokonce mu ve zprávách i uvedli správné jméno! A úřady zase nezklamaly. Po přečtení protokolu, který mi poslali (musím uznat, že velmi rychle), jsem byla osvícena. Doporučili mi totiž ustájení ovcí do zděného chléva. Nevíte, kde se prosím dá sehnat nějaký instantní zděný chlév, abych je tam dala, než medvěda chytnou?

A taky se budu muset zeptat povolaných osob, proč prostě medvěda neuspí a nenaloží. Že by byla pravda, že prý ještě žádný myslivec medvěda neviděl :-)? Možná je nenapadlo hlídkovat u ovčínů, že. Šaráda s jednou klecí, když prý medvěd za noc ujde desítky kilometrů, by mi přišla smysluplná, kdyby bylo klecí aspoň deset. 

Oboje dveře do ovčína na noc Zdeněk napevnou zašrouboval. Včera byl medvěd viděn v Rajnochovicíxh, tak jsme si po dvou nocích dovolili kuxus. Spali jsme už doma, pro jistotu ale oblečení, okno otevřené, Bobík u postele. Vyletěla jsem při jeho každém zazívání nebo zamručení, ale přece to bylo lepší než v autě.

No nic, venku je ticho, tak dnes půjdu do pyžama a hodlám v něm vydržet až do rána.

Úplně jsem zapomněla napsat, jak to bylo s našima beránkama! Ráno se vrátili v klidu spolu, vlezli si do ohrady a dělali jakoby nic. 

Dobrou noc!