23. říj, 2018

Drby, fámy, domněnky

Předem upozorňuji, že tímto povídáním nemíním šířit poplašné zprávy a vyjadřuji jen mé a odposlouchané názory!

Fáma první:
ochranáři proto nechtějí medvěda nechat odstřelit, jelikož by se mohlo stát, že se medvědů za noc odstřelí víc. Potají jich tady totiž vysadili pět až sedm.
Je fakt, že „náš“ méďa se jevil tmavě hnědý jak za denního, tak nočního světla. Byl velmi krotký a šikovný. Kdežto medvěd, kterého nafilmoval turista a jehož video běželo ve zprávách, byl místy do světla a prý se choval plaše. 

Fáma druhá:
medvěd utekl cirkusákům, kteří tady nedávno pobývali. Šikovné otevření si dveří a skotačení za koněm tomu napovídá. Už taky Tomášovi říkali, co jančil, dyť ten medvěd se třeba chtěl na koni jenom povozit. Ovce z manéže nezná, tak je žere.

 

Fáma třetí:
utratit medvěda je velmi nehumánní a lze ho použít jen jako krajního řešení (možná, až sežere tak tři až čtyři lidi bez záznamu v trestním rejstříku).
Při večerním zavírání kuřat mi dnes jedno chybělo. Našla jsem kouhoutka s pozobaným hřebenem a zlomenou nohou. Asi se poprala omladina mezi sebou, nevím. Sice už má pekáčovou míru, ale nám se do zabíjení vždycky nějak nechce. Ale Zdeněk ho seknul, aby se netrápil. 
Stejně tak si nedovedu představit medvěda, který se celý život volně toulá (mluvím o medvědovi, ne malém medvíděti), a pak ho zavřou do výběhu, kde desetikilometrové trasy zdolávat nebude. Jakože z místa A do místa B, ne „šlapat kolečko“. Myslím, že utracení v tomto případě je daleko humánnější (pokud neodpovídá fámě číslo dvě). A teď mě kamenujte! Chovatelka ovcí, u které medvěd řádil, dnes v televizi povídala, že se přimlouvá za jeho odchyt. Nejdřív jsem si pomyslela, že má křišťálově čistou karmu, ale pak mi to došlo. Chytrá ženská! Smrt je okamžitá, tak bude vlastně trpět ještě spoustu let a to je horší. On ten život podle mne není jenom o žrádle a teplém doupěti.

Jo, ptala jsem se, proč medvěda nemůžou uspat. Odpověď zněla: „střela má dosah 50 m, než se medvěd uspí, uběhne 300 m. Pokud by se rozběhl směrem ke střelci, má dotyčný smůlu. Pokud směrem od střelce, už ho nikdo nenajde.“ Chápavě jsem pokývala hlavou a s pohotovostí mi vlastní mi asi za hodinu došlo, proč jsem se nezeptala, jestli toho medvěda nemůžou střelit z auta. Možná to je proti myslivecké etiketě? Nevím. A taky od čeho máme lovecké psy, kteří by ho snad měli najít. Uspat nosorožce je asi snazší.

A nakonec názor maminky, který jakoby mi odečítala z hlavy.„Když chtějí medvědy do lesů, tož ať ty lesy jsou takové jako dřív a ať tam jsou zas zvířata. Navalili tam chemii, nejsou mouchy, nejsou ptáci, nejsou stromy ani maliny a medvědi pak nemají co žrát. A medvědi tady stejně nikdy nebyli“
Tady si dovoluji připodotknout, že v dávnověku byli. Ale oni se toulali i pod Vyšehradem, tak se přimlouvám, ať se do těch lokalit taky pár méďů vrátí!

Jó, staříkovi se tu hospodařilo. Volné pole zemáků mu nežrali divočáci, na louce rostla tráva, ve studni nikdy nedošla voda, úředních lejster bylo minimimum. I když. Prý starostoval na Oznici. Celých čtrnáct dnů. Pak se prý vrátil domů, a že prý bude radši koňům zadky mýt, než se babrat v papírech. Já s tou lejstrofóbií nic nenadělám, já to mám prostě v genech! Tímto bych chtěla vyseknout poklonu našemu panu starostovi, protože zvládá jak ta lejstra, tak je celé dny v terénu a nonstop na mobilu.

V každém případě věřím, že už brzo budou mít naše ovečky dveře otevřené zase dokořán!