18. pro, 2018

Jak jsem se nakazila záchvatem energie a jak to dopadlo

Medvěd konečně odešel - podle tisku na Slovensko, podle čiřikání vrabců do věčných lovišť, takže se páni úředníci dočkali. Tak dlouho provozovali tanečky, až se to samo vyřešilo. Už se zase v lese nebojíme!

A já si řekla, že si po nervovém strádání zasloužím odměnu a splním si další přání. Naučit se zpracovat ostříhanou vlnu. Když už jsem v létě při jejím praní vyčerpala studnu a na narozeniny dostala příspěvek 2000 na kolovrátek (díky, Vlaďko), tak je čas s tím něco udělat.

I sedla jsem k internetu a gúglila, kde bych se dopídila znalostí o této činnosti. Nakonec jsem vybrala díky ceně a relativně nedaleké vzdálenosti jednu nabídku. Ještě ten den mi paní odpověděla s tím, že by se sešla ráda v nejbližších dvou týdnech, protože čeká miminko. Nadšeně jsem odpověděla, že klidně přijedu druhý den. Na to mi sdělila, že naopak, ráda přijede za mnou. Takže během 12 hodin vše domluveno. Nazitří (byl prosím víkend!) jsme se setkaly. Vystoupila vzorně a decentě upravená pohledná mladá dáma, perfektně barevně sladěná a já zatínala ruce v pěsti, aby na nich nebyly vidět zbytky laku, pozůstatky to mého výletu do Prahy a následného krouhání řepy.

Zkrátím to. Během šesti hodin se mi dostalo naprosto všeho, co jsem chtěla vědět. Zvládla jsem pod jejím vedením první přadeno. Pocitově jsem se vrátila do mateřské školy. Byla jsem chválena, decentně napomínána a pak zase chválena a tetelila se pýchou nad každým gramem správně vyčesané a každým centimetrem spředené a uskané (pokud toto NAPROSTO ZÁKLADNÍ slovo neznáte, tak je to splétání upředených pramenů)  vlny. Paní vypadala velmi mladě, tak jsem si řekla, že jí povzbudím zase v těhotenství, určitě čeká první miminko, a tak bych zase mohla poradit já, že. Klesla mi brada, když mi řekla, že je to potomek čtvrtý v řadě. Znovu zdůrazňuji, že byla naprosto v pohodě!!! Při dalším hovoru mé sebevědomí prorazilo nulovou hodnotu rychlostí Chucka Norise. Na farmě mají momentálně přes sto ovcí na zimu, pořídili si k tomu pár jaloviček a starají se o to sami dva! Žádné chlubení se, jen odpovídala na mé otázky.
Já tady šílím z páru ovcí, slepic a králíků a nechávám se okolím obdivovat jako hrdinná Amazonka. 

Ještě mi ochotně zapůjčila česačku vlny, poradila, jak si ji vyrobit a kde na ni sehnat materiál a zcela ochromenou mě opustila.

A pak se probral můj vnitřní hlas. Když ona, tož ty taky! Dala jsem se tedy do česání vlny. Maminka nejdřív kroužila kolem, jako že na ni to není, ale za chvilku zkusila jeden česanec, pak druhý a už to jelo. Střídavě jsme vlnu čistily a česaly do tří do noci, ale měly jsme hotovo. Druhý den jsem se vrhla na úklid a ufňukaně vzpomínala, že nazítří ráno jedu do Prahy k zubaři, blíží se 5. a jak to bylo fajn, když jsem klukům kdysi dávala Mikuláše do ručně ušitých pytlíků. A bylo to tu zas. Nefňukej a dělej. Tak jsem usedla ke stroji, ušila pytlíky nové, upekla perníčky s monogramy, nabalila je, ještě upéct něco cukrovího dovnitř a byly zase čtyři ráno. Na šest budíka a hurá do Prahy. Vzbudila jsem se v sedm. Vlak tím pádem víte kde, Mikuláše jsem mohla zase vybalit, domluvená koupě kolovrátku na Vinohradech skončila na stejném místě, kde byl můj vlak a já bych vzteky lezla po stropě. Dobře mi tak.

No ale mělo to tak být, protože v ovčíně mě uvítal nádherný zbrusu nový beránek. V klidu jsem nakrmila, pak si odpočinula a vrátila svou energii do původního stavu.

I když, už mám aktuálně napečeny věnečky, pracky, rohlíčky, linecké, perníčky, žabí huby, pusinky, dva druhy vosích hnízd, křehké hrudky, zázvorky, oříškové tyčinky, vyfukované hvězdičky, nugátová srdíčka... přijďte ochutnat :-)