1. led, 2019

Jak jsem ochuravěla, vzplála, rozohnila se nad kůrovcem a jak mě potěšila ČT2 a tombola

A máme tu další rok. Protože je čas na bilancování, a v roce 2018 se toho stalo opravdu hodně, ohlédnu se jen za minulým týdnem. Po skvělém Štědrém dnu jsem chtěla dohonit restík a s čerstvě umytou hlavou vyrazila zušlechťovat skleníček (jakože tam nefouká a je tam teplo). Sice tam opravdu nefoukalo, ale pro hnůj jsem přece musela párkrát ven, takže na druhý den přišla rýmička, kašlíček, kýcháníčko a teplůtka. Ještě jsem jeden den bojovala a pak s vděčností využila nabídku Zdeňka, že se za mě postará o zvířectvo. Tímto nastoupil úžasný povánoční mód. Gauč, pohádky, cukroví, vánočky, multivitamín, aspirín, cukroví, pohádky atd. Aktivity jsem omezila jen na pohyb kolem kamen a doplňování zásob o jednohubky a dneska novoroční kyselicu. Máma mé virulentní období odskákala ještě hůř, protože se jí vyrazila angína.

Jo, k pohybu kolem kamen. Mám další příklad, okamžitého splnění přání. Jak jsem se potila, splihla mi ofina a lezla do očí. Včera jsem přiložila ořechové skořápky a za chvilku jsem do kamen chtěla přihodit nějaký papírek. Otvíraná dvířka mně vylítla z ruky, za nimi metrový plamen a následoval příšerný smrad a škvaření, protože mi chytly vlasy. A problém s ofinou vyřešen! Dokonce i Zdeňkovi a Ondrovi bylo pitomé se chechtat, i když situace to musela být na pohled komická. Ona byla, nic se nestalo, jen jsem vypadala (a ještě trochu vypadám) jako čerstvě opálené kuře.

Raději zas rychle pod peřinu k televizi. Po asi deseti pohádkách se mi už začaly princezny motat dohromady, tak jsem přešla na žánr americké romantické filmy. Ty jsem vydržela v počtu jeden a půl. A těšila se na večer na film Planeta Česko Mariána Poláka. Už to jméno Polák (název to naší kachny) mi připadlo sympatické, něco jako Větvička (ředitel botanické zahrady) že. A film to byl úžasný!

Co mě ale tak dostalo. Největší noční můrou se pro nás stal letos kůrovec. Dřív prošel les správce, našel pět stromů, oznámil to majiteli, ten tam na druhý den poslal dřevaře s koněm, stromy vytáhli a bylo. Teď se počká, až to stojí za to. Pak se vypíše výběrové řízení, po měsíci trvání neúspěšné firmy řízení napadnou, čeká se další dva měsíce a pak se začne konat. Mezitím je z pěti napadených stromů pět tisíc. Do lesa se pošlou harvestory, které nemají čas ohlížet se na mladé stromky, všechno vykácejí, na kraj lesa vytahají větve (ty se dají střelit na štěpku) a v lese zbyde vydrancovaný rozježděný tankodrom. Myslím, že sucho je skvělá výmluva, jak tuto plenicí činnost omluvit. Jakože kalamita, za kterou nikdo nemůže. Občas ječím, že místo vlků a medvědů, kteří jsou vypouštění do přírody a stejně tu nemají co žrát, by se tady měli vypouštět datlíci, kteří zobají hlavně kůrovce. Ale o tom jsem od našich superodborníků neslyšela ani ťuk. Kůrovec nám tu řádí skoro deset let, kdyby to někoho tehdy napadlo, pár tisíc hektarů lesa by se zachránilo určitě. A právě hned v prvních záběrech filmu, sice na Šumavě, ale to už je jen kousek) byl záběr na datlíky. Hurá, už jsou u nás! Jasně, že lesy okolo nás už nezachrání, ale kdyby se tu zabydleli, třeba pomůžou v budoucnu.

Film na mě působil krásně pohodově, žádné melodramatické záběry na jeleny v říji, prostě naše nádherná příroda všude, kde byste ji nehledali. Mě taky v létě nikdy nezklamou dlouhozobky na šantě a mám radost, když mi na stěně domu v létě pózoval tesařík piluna.

Ale zpátky k lesu. Na úřadu jsem si přečetla zřejmě humoristický leták vlastníkům lesa, kde nám bylo vyhrožováno paragrafy, co nás čeká, když nesplníme to a ono a pak utěšení, že když všechno uděláme, kůrovec se nám s největší pravděpodoností vyhne. No, my dělali všechno, ale naše kapka v oceánu totálně zanedbaných lesů se neubránila. Tak jsem aspoň zakoupila štěpkovačku a jak teplota poleví, hurá do lesa, ať mají nové stromky co papat.

O výsadbu se nebojím. Naštěstí nám začínají růst na vykáceném nové jedličky a taky jsem vyhrála na plese cenu, za kterou jsem sklidila bouřlivý potlesk a kterou vidíte na fotce. Podotýkám, že jsem byla pouze na jednom plese, stromek v tombole jen jeden a já opravdu nikdy nic nevyhrávám! 

Tak ať vám v novém roce všechno roste a dělá jenom radost!