26. kvě, 2019

Sedlácký den

Mám čím dál neodbytnější pocit, že zážitky každého dne vydají nejmíň na týden. Než si vyberu, o čem napíšu, je tady další. Tak jsem se rozhodla, že kdýž už mám rubriku Sedlácký deník, popíši třeba dnešek, jak ležel a běžel.

Tedy spíše běžel než ležel. Ležela jsem já a to prosím do 8:30 s tím, že si užiju víkend a nenechám se buzerovat budíkem. Jelikož ale od rána svítilo sluníčko, mohli jste mě v 8:35 zahlédnout v pyžamu, jak pádím otevřít skleník, kde se mi už smažily papriky a rajčata. V 8:40 mi Zdeněk připomněl, že na desátou jsme slíbili odvézt do vesnice mladou ovečku. Aby se mi neusmažily pro změnu kury či kuřata v kurníku (cítíte, jak to zní daleko libozvučněji, než slepice a kuřata v kurníku?), musela jsem krmení značně urychlit.

V 9:45 jsme měli ovečku naloženou za zadníma sedačkama, kam jsem si za ní vlezla, abych jí mohla cestou uklidňovat. Po deseti minutách a dosažení cíle cesty jsme obě voněly a vypadaly téměř stejně a s úlevou vypadly zadníma dveřma ven. Tedy já vypadla, Ovečka byla Zdeňkem jemně vynesena. Ona putovala do krásné ohrady s vysokou trávou a my na kafe a kus řeči.

Po půl hoďce jsme ji šli zkontrolovat, ale ovečka nikde. Jati určitou předtuchou jsme se rozjeli domů, kde se na louce za domem horlivě pásla – ano –  dotyčná ovečka s celou naší partou a dělala jakoby nic. Jak se dostala z bytelné ohrady, zvládla cestu dlouhou 2 km přes dost hustý les a do kopce, neřeším. Vím, že zvířátka jsou prostě chytřejší, než si myslíme. 

Přes poledne jsem se konečně pustila do budování melounového políčka. Roubování mi letos nevyšlo, tak jsem si potupně objednala v e-shopu 5 sazenic, keré mi předevčírem přišly a včera se otužovaly. Takže vysekat trávu, vybrat z ní kopřivy, natáhnout fólii vykopat a vyhnojit jámy, zakopat petky na zalévání, zasadit a kochat se!!! Miluju těšení se na úrodu nezávisle na tom, jestli nějaká opravdu bude. Třeba překonáme náš loňský rekord váhy melounu 9,6 kg. A třeba ne. Ale těšení mi nikdo nevezme!

Melouny mě utahaly, tak jsem v rámci domácí relaxace upekla rebarborovou buchtu, překvapivě jedlou a chutnou. Listy naší rebarbory dosahují neuvěřitelných rozměrů, tak pokud byste měli tip na recepty, sem s nimi!

Další plán nařezat vybrané kopřivy z melounového „pole“ ztroskotal. Řezačce totiž vypověděl službu motor. Ale Zdeněk mi slíbil, že se jí ráno pokusí opravit. Kopřívy do rána vydrží. Pokud řezačka nenaskočí, pokorně se vrátím ke staré dobré ruční. 

Aspoň jsem se tím pádem dostala k ohrnutí zemáků a topinambur, vysázení růžičkové kapusty a dosetí druhé vlny mrkve a hrášku. Na zahradě mě vyčíhly ovce, takže plevel jsem jim přes plot házela rovnou pod tlamičky. Skvělá recyklace!

Po krmení, zavření veškeré havěti a opětovném kochání se hurá domů. Vzhledem k výsledku Česko-Kanada 1:5 mi ani nevadilo, že jsem dorazila až na konec třetí třetiny. Co mi ale vadilo, byl datum 25., což se rovná odevzdání DPH. U toho jsem se docela vytočila, protože úředníci zase změnili formulář. Tedy nezměnili, jen já místo formuláře na DPH omylem vyplňovala Kontrolní hlášení. Přehodit se z módu zahrádky do úředničiny holt někdy trvá.

Ale někdy jsou tabulky i příjemné. Třeba, když jsem hned poté v kalendáři červeně vyplňovala dalších deset obsazených nocí, které si u mě objednal jeden Švýcar, protože mu prý náš domeček připomíná ten jeho. A to se tady prosím přijel nejdříve osobně podívat. To se pak člověk dme!

Na poslední akci dne jsem se těšila asi nejvíc, protože mě čekalo testování ručně vyrobeného kopřivového šampónu. Alchymista ze mne asi nikdy nebude, protože se mi vlasy potáhly divným filmem, o kterém jsem si úplně nebyla jistá, že by jim dodal pocit svěžesti a vůně, o čistotě ani nemluvě. No, nemůže všechno vyjít napoprvé, že... Ale jako sprchové mýdlo to docela ušlo. Receptů je plno, kopřiv taky, tak hurá do dalších experimentů!

Tož tak si tady každý den žijem!

P.S. Na obrázku je ovečka jiná, trošku mladší, ale taky naše. Telefon jsem totiž nechala celý den doma, tudíž nefotila. Je přece víkend :-)