26. lis, 2019

Jak jsem přestala kouřit

Pokud si myslíte, že se přestěhujete z drahé Prahy na levný venkov, nejlépe do svého, a těšíte se jak budete mít vajíčka a zeleninu zadarmo, hořce z finančního hlediska zapláčete. Sice neplatíte lítačku  a drahé parkování, ale odhlédnu-li od počátečních jednorázových výdajů jako vyvážečka, traktor atd., neustále nakupujete tu slámu, tu zrní nebo řepu. Křovinořezy, motorové pily a  cirkulárky se stanou spotřebním materiálem, o různých olejích a řetězech ani nemluvě. 

Takže vyvstaly otázky: kde na to vzít a druhá - kde ušetřit. I napadlo mě zrušit položku za kouření.

Co se týká škodlivých účinků na zdraví jsem značně rozpolcený člověk. Zdeněk s mámou mají dohromady 144 let, kouří celkem 114 let a jejich kondici by jim mohli závidět mnozí o generaci mladší jedinci. Naopak. Prohlašuji, že kouření mé mámě pravděpodobně zachránilo život, ať si mě protikuřáci třeba ukamenují. Po požáru totiž přestala mluvit a jenom hubla. A to desítky kil za měsíc.
Ze života jí v tu dobu zbylo jenom to kouření, všechno ostatní (dům, zvířata, denní program, zvyky...) přestalo existovat. Když už šlo opravdu do tuhého, napadlo mě zkusit si s ní zapálit cigaretu. A ejhle, máma se probrala a při cigaretě začla povídat. A já se tehdy stala kuřákem.

Vzpomněla jsem si, že jsem v Praze nezávisle na sobě potkala dva známé, kteří bývali silní kuřáci, a přitom jim nevadilo, když se poté v jejich přítomnosti kouřilo. Oba taky povídali o nějaké metodě, kde si připadali jak v alchymistickém středověku. Prý jim dali do rukou nějaké koule a na hlavu čelenku. Navíc se jednalo o jednorázovou léčbu, žádné providelné docházení. A tak jsem jednoho kontaktovala. Na otázku: „Kolik vytáhneš?“ Jsem hrdě prohlásila „10“. „To je málo, zkus krabku denně“, zněla odpověď. Prý čím více závislý, tím lepší účinek.

Za tři týdny jsem měla mít v Praze kurz, takže spojím práci s odvykačkou. V rámci nekuřácké přípravy jsem začala „připalovat jednu od druhé“ a hulila jak nikdy před tím. Týden před odjezdem ale firma posunula termín kurzu o měsíc. Takže mě čekalo více dní na poctivou přípravu. Jestli jsem se před prvním datem kurzu holedbala 15 cigaretami, před druhým odjezdem do Prahy, konkrétně 4. 4. mně nečinil problém opravdu „krabku dát“. Dokonce jsem se propracovala i k typickému kuřáckému rannímu kašli (zvláštní, že ani Zdeněk, ani máma nekašlou).

Po necelých dvou měsících, prokouřených tisícovkách korun a stovkách cigaret jsem zvonila na dveře nenápadného pražského domu, kde mě poslali na ošuntělý dvorek vykouřit si svou poslední cigaretu. Ano, držela jsem poté také koule v ruce, měla kovovou placku ve výstřihu, odcházeka se smíšenýni pocity a předsevzetím, že to vydržím aspoň po tu dobu, kdy se mi vrátí peníze za navíc vykouřené cigartey a za tuto kratochvíli.

Světe div se. Pořád jsem měla chuť na cigarety, pořád mi ruka lítala ke krabičce, ale nějak jsem se vždycky před samotným zapálením zarazila. Nikdo (ani máma, ani hosté – kuřáci) si měsíc nevšimli, že nekouřím, stačilo si povídat a mít krabičku před sebou. Nakonec jsem  se provinile přiznala a byla jsem ráda, že se se mnou, byť s nekuřákem, neodmítli bavit :-)

Peníze jsem neušetřila. Zato Bobík, Jožka a Esterka si mlaskají nad konzervami a králíci se cpou vločkami. Když teď neutrácím, tož ať si dají!

Já zato se smutným pohledem sleduju kamarádku, která přestala jíst a krásně hubne. Začla totiž kouřit. Poslední dobou na mě totiž všechno oblečení praská - tedy to, do čeho jsme schopná se nasoukat. A taky se mi povedl pro mé dva souputníky vypěstovat letos skvělý tabák, takže kouření bych měla zadarmo. Proč že jsem přestala kouřit?  No nic, slyšela jsem, že s váhou nemají problém alkoholici, takže další článek bude o výrobě vína!

P.S. Na obrázku je sklizeň tabáku v kuchyňských podmínkách.